Výlet do Velké Bystřice
Ve středu 20. května jsme se se třídou vydali na třídenní výlet do Velké Bystřice.
Ten den ráno jsme se sešli na nádraží v Nedvědici, ze které jsme jeli s pár přestupy až do Velké Bystřice. Po příjezdu jsme se hromadně vydali na místo ubytování. Tam na nás už čekala paní učitelka, která se s námi, i přes její zranění, na výlet statečně vydala. Vybalili jsme si věci a vydechli. Po chvilce jsme si vzali naše krásné čepice, které jsme si připravili jako překvapení pro paní učitelku a vydali se na rozhlednu Božka v Přáslavicích. Původní cesta byla po silnici, to se však našim „vedoucím“ nelíbilo, a tak jsme sešli z cesty a vydali se podél pole. Statečně jsme se drali zarostlou cestou, začalo i kapat, ale zvládli jsme to, došli jsme až na konec nekonečného zeleného bludiště. Pak už jsme měli rozhlednu na dosah ruky. Cestou ale nesměla chybět zastávka na opravdu dobrou zmrzlinu.
Z rozhledny byl krásný výhled, šli jsme se podívat všichni, i když se někteří z nás bojí výšek. A pak šupky dupky na ubytování, kde jsme všichni odpočívali až do večeře. Po večeři se někteří odvážlivci s paní asistentkou vydali prozkoumat městečko, šli jsme do parku a k nádraží, asi aby nám vytrávila večeře. Zpět na ubytovnu jsme došli úplně vyřízení a za chvíli jsme šli spát.
Druhý den byl v 7:30 budíček. Potom jsme všichni šli na snídani a koupit svačinu do obchodu, abychom měli zásoby na dlouhou vycházku. Vydali jsme se až na Svatý Kopeček, kde jsme navštívili nádhernou baziliku, uvnitř které jsme si společně zazpívali.
Další plán byl jasný, ZOO OLOMOUC! Krásný název, víc písmen „O“ má v sobě snad jen slovo „vodohospodářskoobchodního“. Cestou jsme se ale ještě zastavili u domu Jiřího Wolkera. V zoo si každý chodil sám, nejlepší asi bylo krmení koziček, které se nám s holkami moc líbilo. Strávili jsme tam slušnou sumu času. Potom zase ta nekonečná cesta zpět, která ale utíkala rychleji, než když jsme ji šli úplně poprvé. A zase znovu. Odpočinek, hodně slaná večeře, hygiena a spát, myslím, že hezká rutina.
Třetí a poslední den výletu nás čekala cesta domů. Ráno jsme si zabalili věci a nasnídali se. Vydali jsme se krátkou vycházkou na vlakové nádraží, při které jsme cestou navštívili maličké muzeum, kde byly vystaveny hanácké kroje. Cesta vlakem utekla poměrně rychle. V Nedvědici jsme se už jenom rozloučili a každý jel domů po své ose. Výlet se nám povedl a užili jsme si ho, i když asi většině z nás ještě nedošlo, že společně to byl náš poslední.
Valerie Hanáková, 9. třída
